Trpasličí pinč (oficiálně dle FCI Zwergpinscher, anglicky Miniature Pinscher) je fascinující, sebevědomé a neskutečně energické plemeno. Často se mu přezdívá „král malých psů“ a jeho hrdý, elegantní krok připomínající malého koně (tzv. hackney gait) si nespletete.

Zde je kompletní přehled o tomto neohroženém elegánovi:

1. Standard plemene (FCI skupina 2)

Trpasličí pinč je zmenšeným obrazem německého pinče, bez jakýchkoli projevů zakrslosti či křehkosti. Je to pevný, svalnatý pes čtvercového rámce.

• Výška v kohoutku: 25 až 30 cm (psi i feny).

• Hmotnost: 4 až 6 kg.

• Hlava: Silná, protáhlá, s plochým čelem a nevýrazným stopem. Čenich je černý.

• Uši: Vysoce nasazené. Mohou být vztyčené (stojící) nebo klopené ve tvaru písmene „V“. (Kupírování je u nás již dlouho zakázané).

• Ocas: Ponechává se v přirozené délce (v minulosti se kupíroval), často je nesen šavlovitě nebo vzhůru.

• Srst a zbarvení: Srst je krátká, hustá, hladce přiléhající a lesklá, bez podsady. Uznávají se dvě barevné varianty:

  1. Jednobarevná: Jelení červená (od tmavě červené až po žlutavě červenou).

  2. Černá s pálením (Black and Tan): Lesklá černá s ostrým, tmavě červeným nebo hnědým pálením nad očima, na hrdle, na hrudi, na končetinách a pod kořenem ocasu.

2. Povaha: Velký pes v malém těle

Povaha pinče je to, co ho dělá naprosto výjimečným. Rozhodně to není žádný gaučový mazlíček, který by jen tiše seděl v koutě.

• Sebevědomý a neohrožený: Pinč nemá komplex z malé výšky. Je odvážný a v případě potřeby bude bránit svou rodinu i majetek s plným nasazením.

• Temperamentní a aktivní: Kypí energií, je neustále ve střehu a připraven k akci. Miluje pohyb, hry a vymýšlení různých lumpáren.

• Věrný a fixovaný na rodinu: Své lidi bezmezně miluje a je jim oddaný. K cizím bývá přirozeně ostražitý a nedůvěřivý, což z něj dělá skvělého (a hlasitého) hlídače.

• Inteligentní, ale tvrdohlavý: Učí se bleskově rychle, ale má vlastní hlavu. Pokud v pánovi necítí přirozenou autoritu, rád převezme velení.

3. Životnost a zdraví

Trpasličí pinč je obecně velmi zdravé, houževnaté a dlouhověké plemeno. Netrpí tolika neduhy jako jiná mini plemena.

• Průměrný věk: Běžně se dožívá 13 až 16 let, výjimkou nejsou ani starší jedinci, kteří si navíc udržují vitalitu do vysokého věku.

• Zdravotní rizika: Občas se může objevit luxace pately (vypadávání čéšky), progresivní atrofie sítnice (PRA) nebo sklony k obezitě, pokud nemá dostatek pohybu a majitel podlehne jeho žebrajícím očím. Vzhledem k chybějící podsadě jsou v zimě náchylní k prochladnutí.

4. Komu se hodí?

Pinč je pes pro aktivní lidi. Potřebuje důsledné, ale laskavé vedení.

• Pro aktivní pejskaře: Skvěle se hodí pro lidi, kteří rádi chodí na dlouhé procházky, nebo pro nadšence do psích sportů (agility, obedience, dogdancing, coursing).

• Do bytu i domku se zahradou: Díky své velikosti je ideální do bytu, ale kvůli absenci podsady musí žít celoročně uvnitř. Venkovní kotec pro něj neexistuje.

• Pro lidi s přirozenou autoritou: Potřebuje majitele, který je stoprocentně důsledný. Pokud pinčovi ustoupíte jednou, zapamatuje si to. Potřebuje jasná pravidla hry od prvního dne.

• K jiným zvířatům: Vzhledem k jeho minulosti (lovec potkanů) může mít silný lovecký pud vůči drobným domácím zvířatům (hlodavci, ptáci). S ostatními psy v domácnosti obvykle vychází dobře, pokud je správně socializovaný.

5. Tradice a historie plemene

Kořeny trpasličího pinče sahají hluboko do minulosti střední Evropy, konkrétně do Německa.

• Původní poslání: Navzdory dnešnímu zařazení mezi společenská plemena byl pinč původně pracovní pes. Choval se na venkovských usedlostech a ve stájích, kde měl jediný hlavní úkol – lovit potkany, krysy a chránit majetek před zloději. Od toho se odvíjí jeho rychlost, ostrost a neúnavnost.

• Příbuznost s dobrmanem: Častým mýtem je, že trpasličí pinč byl vyšlechtěn zmenšením dobrmana. Pravda je přesně opačná. Pinč je mnohem starší plemeno. Louis Dobrmann při šlechtění svého velkého strážního psa použil právě původní německé pinče, aby jim dodal ostrost a ostražitost.

• Zlatá éra: Na přelomu 19. a 20. století se plemeno stalo nesmírně populárním v německých městech jako společník. První plemenná kniha byla založena v Německu v roce 1895. Do té doby se pinči a knírači často rodili v jednom vrhu (rozdělovali se jen podle typu srsti). Od té doby si pinč drží svou čistou linii a standard bez výrazných exteriérových extrémů.